G212线陇南境内道路恢复通行
| francouzsky zámo?sky region a zámo?sky departement Martinik La Martinique | |
|---|---|
 | |
| Geografie | |
_(zoom).svg) | |
| Hlavní město | Fort-de-France |
| Sou?adnice | 14°39′ s. ?., 61°0′54″ z. d. |
| Rozloha | 1 128 km2 |
| Nejvy??í bod | Mont Pelée (1 397 m n. m.) |
| ?asové pásmo | -4 |
| Geodata (OSM) | 7112170, 1891495 OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Po?et obyvatel | 361 019 (2022) |
| Hustota zalidnění | 320,1 obyv./km2 |
| Jazyk | francouz?tina (ú?ední), antilská kreol?tina, kreolská ná?e?í |
| Národnostní slo?ení | 80 % Afri?ané a kreolové, 10 % Indové, 10 % Evropané a dal?í národnosti |
| Nábo?enství | ?ímskokatolické |
| Správa regionu | |
| Stát |  Francie |
| Druh celku | zámo?sky departement a zámo?sky region |
| Vznik | 21. b?ezna 1946 |
| P?edseda vykonné rady | Serge Letchimy |
| Prefekt | Jean-Christophe Bouvier |
| Měna | euro (EUR) |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | 474 MTQ MQ |
| Telefonní p?edvolba | +596 |
| Ozna?ení vozidel | 972 |
| Internetová doména | mq |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |
Martinik (francouzsky Martinique) je zámo?sky region a zámo?sky departement Francie (?. 972), le?ící na stejnojmenném ostrově v Karibském mo?i. Je sou?ástí souostroví Malych Antil a nachází se mezi ostrovy Dominika a Svatá Lucie. Hlavním městem ostrova je Fort-de-France. Ostrov má rozlohu 1128 km2, ?ije zde p?ibli?ně 361 tisíc[1] osob. ?ije zde 90 % ?ernoch?, 5 % běloch? a 5 % jinych etnik. ú?edním jazykem je francouz?tina, pou?ívá se zde v?ak i antilská kreol?tina.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Prvními Evropany, kte?í narazili na Martinik, byli námo?níci Kry?tofa Kolumba. 15. ?ervna roku 1502 zde námo?níci na?li jen hrstky karibskych indián?, kte?í ostrov nazyvali Madinina, tedy ostrov květin. P?íliv kolonist? tradi?ní domorodou kulturu brzy smetl ze světa.
Na po?átku 17. století osídlili ostrov francouz?tí zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady zalo?ili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny za?aly nově zalo?ené cukrové plantá?e velmi prosperovat a bylo pot?eba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal král Ludvík XIII. 31. ?íjna 1636 povolení k dová?ení otrok? z Afriky. Jejich potomci dodnes tvo?í vět?inu martinického obyvatelstva. Kolonizáto?i rychle vybudovali několik velkych center obchodu. V roce 1640 vznikl p?ístav a dne?ní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantá?e vyná?ely více a více a bylo tedy t?eba rozjet námo?ní obchod. V roce 1685 byl formulován Colbert?v zákon, podle jeho? 60 ?lánk? se s otroky zacházelo a? do roku 1848.
Období mezi lety 1794 a? 1815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli zájem o úrodnou p?du Martiniku, a proto se ji několikrát pokusili uko?istit. Pro obchodníky byla spolupráce s Brity velmi vyhodná, proto?e jim roz?í?ila odbyti?tě o britsky trh. V roce 1815 byl ostrov znovu p?edán do rukou Francie. Největ?í vliv měl v té době francouzsky ministr Victor Schoelcher, ktery v roce 1848 podepsal dekret ru?ící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdin?.
Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova p?írodní katastrofa z roku 1902. 8. května zni?il vybuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vy?ádala tak?ka 30 000 ?ivot?. Krátce na to byl hlavním městem uznán p?ístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzskym zámo?skym departementem.
V roce 2007 do?lo u ostrova k mohutnému zemět?esení o magnitudě 7,4.[2]
Symboly
[editovat | editovat zdroj]Martinik, francouzské závislé území, u?ívá vedle francouzskych symbol? i své vlastní.
Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Martinická vlajka je tvo?ena listem o poměru stran 2:3 a dvěma vodorovnymi pruhy, zelenym a ?ernym, u ?erdi je ?erveny klín sahající do poloviny délky vlajky.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Ostrov mě?í p?ibli?ně 65 km ve směru sever-jih a 27 km ve směru západ-vychod. Stejně jako ostatní ostrovy Malych Antil, i Martinik le?í v oblasti s vyskytem seismickych jev?. Povrch je hornaty, ostrov je vulkanického p?vodu. Z geologického hlediska je star?í ji?ní polovina ostrova, která je v porovnání se severní ?ásti su??í, rovinatěj?í. V severní ?ásti, se strmymi svahy, se nachází dosud aktivní sopka Mont Pelée (1 397 m n. m.) a poho?í Pitons du Carbet. Klima Martiniku je tropické se dvěma hlavními obdobími: od ?ervence do listopadu období de???, a od ledna do poloviny dubna období sucha.
Celkem 139 km2 z plochy ostrova je od roku 2023 sou?ástí světového dědictví UNESCO pod názvem ?Sopky a lesy Mont Pelée a Pitons severního Martiniku“.[3] V celosvětovém mě?ítku p?edstavují Mount Pelée a Pitons du Carbet a jejich vegeta?ní pokryv jedine?nou reprezentativní ukázku vulkanickych proces? a také lesních typ?. Erupce Mount Pelée z roku 1902 je pova?ována za nejsmrtelněj?í sope?nou událost 20. století a je vyznamnou událostí v historii vulkanologie. V kontinuu lesního porostu od mo?ského pob?e?í k vrcholk?m sopek jsou zastoupeny v?echny lesní typy Malych Antil, roste zde ?ada rozmanitych endemickych rostlin. Chráněná oblast je domovem celosvětově ohro?enych druh?, jako je pralesni?ka kaňonová (Allobates chalcopis) a trupiál martinicky (Icterus bonana).
Správa ostrova
[editovat | editovat zdroj]Nejvy??ím správním orgánem ostrova je 51?lenny Assemblée de Martinique (parlament), ktery byl ustanoven 1. ledna 2016 a ktery spravuje zále?itosti jak na úrovni regionu, tak i departementu. P?enesení regionálních a departementních pravomocí na tento parlament znamená, ?e v rámci administrativně-správního dělení Francouzské republiky má Martinik postavení tzv. collectivité territoriale unique (volny ?esky p?eklad jednotné územní spole?enství).
Administrativně je ostrov rozdělen do 4 arrondisement?, které se dále dělí na 34 obcí.[4] Arrondisementy slou?í p?edev?ím k administraci voli?? a statistice a nemají ?ádné zastupitelstvo, zatímco obce jsou samosprávné s volenym zastupitelstvem (obecní rada). Do reformy kanton? v roce 2014 existovalo na ostrově 45 kanton?.
| Kód | Arrondisement | Obyvatelstvo | Rozloha (km2) |
Po?et obcí | 
|
|---|---|---|---|---|---|
| 9721 | Fort-de-France | 165 494 | 171 | 4 | |
| 9722 | La Trinité | 85 529 | 338 | 10 | |
| 9723 | Le Marin | 121 698 | 409 | 12 | |
| 9724 | Saint-Pierre | 23 683 | 210 | 8 |
Hlavou Martiniku, ktery je plnoprávnou sou?ástí Francie, je francouzsky prezident. Martinik má 4 zástupce v dolní komo?e francouzského parlamentu (Národní shromá?dění) a 2 v horní komo?e (Senát).[5] Ostrov je jedním z nejvzdáleněj?ích region? Evropské unie.[6]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Satelitní snímek ostrova -
Mont Pelée nejvy??í bod ostrova -
Hlavní město -
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Populations légales 2022. INSEE. 19. prosince 2024. Dostupné online.
- ↑ M 7.4 - Martinique region, Windward Islands. earthquake.usgs.gov [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Volcanoes and Forests of Mount Pelée and the Pitons of Northern Martinique [online]. UNESCO [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Département de la Martinique (972) [online]. L'Institut national de la statistique et des études économiques (Insee) [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Les parlementaires ultramarins [online]. Ministère des Outre-mer - Ministerstvo pro zámo?ská území [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ The Outhermost Regions [online]. Evropská komise [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
