Narodil se v Praze 5. ?ervna 1875.[3] Byl synem Stanislava Neumanna, ?i?kovského advokáta a staro?eského poslance ?í?ské rady a ?eského zemského sněmu, jen? pocházel z patricijské rodiny německo-polské,[4][pozn. 1] ale hlásil se k ?eské národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová (1847–1925),[5] byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil v?echny své úspory v jakémsi nezda?eném podnikání, v roce 1880 zem?el a zanechal rodinu zchudlou. Jeho man?elky a malého Stanislava se ujaly dvě zámo?něj?í advokátovy sestry.[4] V jejich ol?anskévile ?. 45 na ?i?kově (na úpatí vrchu sv. K?í?e, lidově zvaného Paruká?ka; adresa Chel?ického ?. p. 45/41),[6] kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, pro?il t?icet let (od raného dětství a? do roku 1904).
V roce 1887 za?al studovat na gymnáziu v ?itné ulici.[7] Sám na to vzpomínal takto:
??kola od po?átku a? do konce byla mi mu?írnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kte?í kle?í na podiu a dostávají va?e?kou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“[8]
V roce 1892 propadl z ?e?tiny a latiny. Proto?e si nechtěl reparátem kazit prázdniny, p?estoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu v?ak nedokon?il a u? po roce ji opustil.[9] Za pomoci otcovych p?átel ze staro?eské strany pak dostal místo lokálká?e v deníku Hlas národa.
?ivy zájem o literaturu projevoval ji? na gymnáziu. V kvintě (1891) vydával spolu s několika p?áteli studentsky ?asopis Vlast, v sextě (1892) redigoval obdobny ?asopis Slavia.[10] V těchto hektografovanych ?asopisech publikoval své první básně i povídky.[11]
Jeho sympatie pat?ily od studentskych dob pokrokovému hnutí, aktivně se ú?astnil politického ?ivota mezi radikální mláde?í,[12] stykal se s dělníky a nav?těvoval sociálnědemokratické sch?ze.
P?i procesu s Omladinou pat?il mezi obviněné. Dne 6. zá?í 1893 byl uvr?en do vy?et?ovací vazby jako jeden z v?dc? ?tajného spolku Omladina“.[13] Hned v prvních dnech vazby písemně oznámil, ?e vystupuje z ?ímskokatolické církve.[14] Ve vazbě byl ?ty?i měsíce, pak byl propu?těn na kauci.[12] Dne 14. února 1894 byl odsouzen pro dvojnásobny zlo?in ru?ení ve?ejného pokoje a pro p?e?in tajného spol?ování na 14 měsíc? do tě?kého ?alá?e. Dne 25. dubna nastoupil sv?j trest v trestnici Plzeň-Bory, kde setrval do 24. února 1895[15] (tedy 10 měsíc?, byly mu zapo?ítány 4 měsíce vy?et?ovací vazby).
V roce 1904 se rozpadlo jeho první man?elství a S. K. Neumann ode?el se svou novou dru?kou, Bo?enou Hoda?ovou, do Vídně.[18] Man?elce Kamille v?ak zanechal ve?kery sv?j majetek v?etně ol?anské vily. Básník byl stoupencem volné lásky; mezi ním a Kamillou existovala úmluva, podle ní? ?ádny z partner? neměl p?eká?et novému citu, pokud se u některého z nich vyskytne.[19] Po vypuknutí světové války v roce 1914 se musel odhodlat k právnímu uspo?ádání svych osobních poměr?. ?lo o to, aby jeho rodina měla nárok na podporu v p?ípadě jeho odvodu. Proto se v roce 1914 rozvedl se svou man?elkou Kamillou[20] a 28. b?ezna 1915 uzav?el civilní man?elsky svazek s Bo?enou Hoda?ovou na okresním hejtmanství v Brně.[18][pozn. 2] V roce 1922 se jeho man?elství s Bo?enou Hoda?ovou té? rozpadlo.[18][22]
T?etí ?ivotní partnerkou S. K. Neumanna se stala Lída ?pa?ková, která s ním pro?ila léta 1925–1947.[23][24]
Zajímavostí je, ?e i p?es rozchod s první man?elkou Stanislav Kostka Neumann a Kamilla Neumannová uve?ejňovali vzájemně (tj. Kamilla Neumannová v Knihách dobrych autor? a Stanislav Kostka Neumann v Anarchistické revue) svoje inzeráty.[25][26]
Ve Vídni strávil několik měsíc? v nuznych poměrech, pokra?oval ve vydávání Nového kultu, ale zredigoval tu jen t?i ?ísla, poté ?asopis zanikl. V rakouském exlibrisovém ?asopisu Oesterreichische Exlibris–Gessellschaft I. Weinachen 1903 vydávaném ve Vídni, je uveden jako sběratel exlibris na str. 12.[27] V dubnu 1905 se Neumann se svou dru?kou p?estěhoval k rodi??m Bo?eny Hoda?ové do ?e?kovic u Brna.[28][18] Jako nesezdany pár byli některymi místními obyvateli p?ijati nevlídně; nevra?ivost je?tě vzrostla, kdy? se jim v zá?í 1905 narodila dcera Soňa.[pozn. 3] Rozhodnutím obecního vyboru ze dne 24. ?ervence 1906 byl S. K. Neumann z obce vypovězen.[30] Básník sám publikoval zlo?iny, pro které si získal nenávist ?e?kovickych radních.
Moje zlo?iny jsou tyto: 1. Jsem anarchista a pí?u do kací?skych novin. 2. Jsem (doslova) bez boha a bez nábo?enské víry; jsem mimo církev se ?enou i dítětem. 3. ?iju v konkubinátě uvědomělém a nezměnitelném, proto?e ?po?ehnání“ kněze je mi stejně lhostejno jako sankce hejtmana. 4. Jsem chudy ?lověk, ktery nem??e si koupiti va?i prodejnou loajalitu a p?ízeň.
S. K. Neumann, Jak ?ijeme (?e?kovická idyla), 1906[31]
I kdy? se Neumann proti rozhodnutí o vypovězení odvolal, nakonec raději ?e?kovice opustil a v květnu 1907[32] se p?estěhoval do Bílovic nad Svitavou, kde ?il a? do roku 1915. Zde se cítil ??asten. P?ispíval do Lidovych novin, postupně se odkláněl od anarchismu a za?al se zajímat o p?írodu (Kniha les?, vod a strání, 1914). Spole?ně s bratry ?apkovymi se podílel na sborníku Almanach na rok 1914, ktery odmítl symbolismus a individualismus a propagoval civilismus.
Ve 20. letech se stal spoluzakladatelem KS? a iniciátorem proletá?ské poezie. Byl redaktorem ?asopis? ?erven, Kmen a Proletkult. Tam uve?ejňoval marxisticko-leninské teoretické stati: Proletá?ská kultura (1921) a Agita?ní umění (1923). Vytvo?il agita?ní větev proletá?ské poezie, ale psal také vědeckopopulární práce: Dějiny ?eny, Dějiny lásky a Francouzská revoluce. Po V. sjezdu KS? (1929) podepsal Manifest sedmi, za něj? byl vylou?en z KS?. ?lenství v komunistické straně mu bylo obnoveno a? v roce 1938.[37]
Od roku 1924 a? do roku 1934 ?il v ?er?anech.[38] Ve t?icátych letech vá?ně onemocněl, lé?il se v Poděbradech a toto město bylo od roku 1934 a? do okupace i jeho domovem.[12]
Po osvobození ?il v Praze, ve vile Hercovka v Libni. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem.[12] Po roce 1945 vydal sbírky Bezedny rok a Zamo?ená léta. Zem?el 28. ?ervna 1947 v Praze. Poh?ben byl v rodinné hrobce na Ol?anskych h?bitovech, spolu se svymi rodi?i a dal?ími p?íbuznymi.[39]
Ve ?tvrté t?ídě gymnázia p?ivábili jsme k sobě Franti?ka Němce, později známého soudni?ká?e z ?eského slova. V?ichni t?i jsme se v té době pokou?eli marně psát ver?e, v?ichni t?i jsme se zamilovali do Franti?ka Gellnera a v?ichni t?i jsme po?ali témě? nez?ízeně uctívat St. K. Neumanna. Byl to pro nás literární i politicky b?h. V?ichni t?i jsme se dali k anarchist?m.
Neumann se stále poctivě vyrovnával se v?ím, co vyplyvalo z vyvoje spole?nosti a z t?ídních boj?, a proto se mu poda?ilo sladit své osobní problémy s otázkami spole?enskymi. Od samého po?átku dvacátych let stál na nesmlouvavě t?ídní pozici a bojoval za socialisticky ráz na?í kultury. Znova a znova zd?razňoval spole?enskou funkci literatury a odpovědnost spisovatele a z této pozice polemizoval s básníky, kte?í ustupovali od t?ídních hledisek a usilovali o obrození ??isté“ poezie. Tak se utkal zejména s programem skupiny Devětsil, která se vyvíjela směrem k poetismu. V krizovém roce 1929 se na ?as odklonil od KS?, ale brzo si uvědomil své zakolísání a ?estně se s ním vyrovnal. [44]
Ve svém díle bojoval proti malomě??áctví. Rovně? měl odpor k teismu, a proto někdy psal básně jako parafrázemodliteb. Oslavoval ?lověka, ?ivot, zemi, slunce; radosti a krásy. Pou?íval nerymovanyvolny ver?. Po?et ver?? i slov je také, spolu s rytmem, nepravidelny. Slova jsou zd?razňována svym samostatnym postavením na ?ádku, pop?ípadě svym opakováním. Ve svych textech p?iná?el neobvyklá slovní spojení, obrazy a metafory.
Dekadentní sbírka Jsem apo?tol nového ?ití (1896) je vyjád?ením rozladění z neúspěch? pokrokového hnutí. Básník zde pou?ívá abstraktních spole?enskych alegorií
Dekadentní sbírka Apostrofy hrdé a vá?nivé (1896) je psána volnym ver?em a vyná?í osobitost a renesanci ?lověka[45]
Dekadentní sbírka Satanova sláva mezi námi (1897). Báseň Ave Satan je pozdravením Satana, symbolu rebelie. Vypu?el jsem nad bahna je alegorická dekadentní báseň psaná volnym ver?em. Zabyvá se sebechválou a sebevyzdvi?ením nad okolním bahnem
Dekadentní sbírka Sen o zástupu zoufajících a jiné básně (1903) se zajímá o ka?dodenní ?ivot a o oby?ejné lidské radosti a strasti. Sen o zástupu zoufajících je tě?ko pochopitelná báseň. Satan je symbolem ?ivota. V okolí je obrovská bída. Také je vyjád?ena nutnost osobnosti – v?dce. Stráň chudych lásek je erotická báseň o milencích, kte?í se milují na travnaté stráni pod rozbitym k?í?em, symbolem p?ekonání k?es?anství
Anarchistická povídka La mano negra (1903) – hon na novodobé ?arodějnice – anarchisty ve ?panělsku 1903[46]
Vitalistická sbírka p?írodní lyriky Kniha les?, vod a strání (1914) oslavuje moravskou krajinu. Básník uva?uje o smyslu ?ivota a razí heslo, ?e ?lověk má ?ít naplno. Zabyvá se smyslovym pro?itkem a radostí ze ?ivota. ?lověk je nezbytnou sou?ástí p?írody. Cílem je ideál svobodného ?lověka. Báseň Dedikace je lyrické uva?ování nad jahodami ve slunné p?írodě. Ke chvále země je erotická báseň s personifikací země do postavy smyslné ?eny[48]
Civilistická sbírka Nové zpěvy (1918) – t?i ?ásti: Zpěvy drát? (oslavují techniku), Zpěvy z lomozu (oslavují techniku s vědomím negativních vliv? – zd?razňuje proto svědomí a sociální pomoc) a Zpěvy z ticha (oslavuje p?írodu – idealizace nebo prosty popis)[50]
Dekadentní sbírka Kniha mládí a vzdoru (1920) jsou ver?e z let 1895–1902. Shrnují pocity po návratu z vězení. Symbolismus a dekadence rámují básník?v individualismus
Kniha fejeton? A? ?ije ?ivot (1920) jsou úvahy o novém umění z let 1913–1914. K nové poesii sociální je zhodnocení sou?asné poezie z pozice civilismu
Sbírka Rudé zpěvy (1923) agita?ní poezie. Proletá?ská poezie je podporována vyzvami a hesly. Vztah k lidu je humanisticky. Oslava sovětské Rusi je podobná nábo?enské modlitbě vzyváním. Sbírka obsahuje Písně práce a Písně klení. Zpěv jistoty má patos, vyzvy a hesla. Wir-forma zra?í kolektivnost. Vět?inou je volny ver?
* Vila Hercovka v Praze Libni, kde ?il v posledních letech ?ivota Kniha p?írodních fejeton? S městem za zády (1923) z let 1907–1915. S městem za zády (1912) vytvá?í kompromis protiklad? lesa a města, lásky a nutnosti. V Písni ke chvále vody (1912) se objevuje personifikace ?eky do postavy ?eny i odpor ke kolektivnímu koupání a protest proti zne?i??ování ?ek ve městech
Dějiny lásky: populární obrazy z dějin snubnosti, man?elství a prostituce od pravěku a? po dobu nejnověj?í. Vy?lo ?est díl?: Díl I. Láska primitivní (1925); Díl II. Láska antická (1925); Díl III. Láska st?edověká (1925); Díl IV. Láska vychodní (1925); Díl V. Láska novodobá (1926); Díl VI. Doplňky a dodatky (1927). V?echny svazky byly opat?eny obrazovymi p?ílohami. Na titulním listě se uvádělo, ?e toto dílo ?podle vysledk? bádání moderního a z vědeckych děl nejspolehlivěj?ích sestavili a zpracovali dr. Hynek Záruba a Ji?í Voto?ek“. Brzo v?ak vy?lo najevo, ?e uvedená jména jsou jen pseudonymy S. K. Neumanna, skute?ného autora.[51] Jeden z tehdej?ích literárních kritik? ozna?il toto ?estisvazkové dílo za vylo?enou pornografii[52]
Jo?iwara, japonské město milování: jeho p?vod, minulost i p?ítomnost. (1927) Na titulní straně je uvedeno, ?e spis zpracoval MUDr. H. Záruba (jde o jeden z pseudonym? S. K. Neumanna)[53]
Dějiny ?eny (1931–1932) Populární kapitoly sociologické, etnologické a kulturně-historické. ?ty?i díly: ?ena starověká; ?ena st?edověká a renesan?ní; ?ena novodobá a moderní; ?ena p?írodní
Sbírka Láska (1933) intimní poezie milostné a osobní lyriky, milostny cit v jeho kráse a obavách; rym je pravidelny. Je zajímavé, ?e básník ve svych p?edchozích kritikách intimní poezii odmítal
Sbírka politicky bojovná Srdce a mra?na (1935) proti nacismu a kapitalismu. Polemika s byvalymi kolegy z dob proletá?ské literatury, zejména s Josefem Horou a jeho sbírkou Srdce a v?ava světa. Ver?e jsou dobově aktuální politickou lyrikou. Poděkování Sovětskému svazu je poděkováním za p?íklad, ktery dal utiskovanym a nesvobodnym. Básník má víru, ?e bude následován[55]
?eskoslovenská cesta: deník cesty kolem republiky od 28. dubna do 28. ?íjna 1933 (1935). Cestopisny deník z cesty po ?SR
Sbírka politicky bojovná Sonáta horizontálního ?ivota (1937) proti nacismu a kapitalismu. Je jednou z básníkovych vrcholnych sbírek. P?iná?í víru ve ??astny ?ivot. Země zd?razňuje: va?me si země, její osud máme ve svych rukou. Sta?í dělníci je prosebná báseň a polemika s Halasovou skladbou Staré ?eny proti nicotě, zmaru, utrpení
Polemika Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a iluzí (1937) – Neumann vystoupil z pravověrnych stalinistickych pozic proti názor?m A. Gidea v jeho knize Návrat z SSSR[56]
Sbírka Bezedny rok (1945) byla psána v roce 1939. Básník vyjád?il obavy z budoucnosti a z ohro?ení nacismem
↑Jeho matkou (a tedy básníkovou babi?kou) byla ?lechti?na Johanna Neumannová, rozená Boleslavská z Rittersteinu de Lokalides (1801–1880).[5]
↑Josef ?apek graficky upravil a vyzdobil jejich svatební oznámení s tímto textem:?Bo?ena Hoda?ová / Stanislav K. Neumann / dovolují si sděliti s Vámi, ?e uznali za / dobré u?initi ústupek lidské zpozdilosti / a dali se oddati také podle zákona / dne 28. b?ezna 1915 / na c. k. okresním hejtmanství / brněnském'."[21]
↑Kolektiv autor?, Lumír Běhal, Mgr. Renata Frídová, Nina Musilová, Mgr. Milan Nikles, Josef ?imánek, Ing. Jana Tywoniaková. ?er?any. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 268 s. ISBN80-247-1813-8. S. 240. Vydáno u p?íle?itosti 650. vyro?í první písemné zmínky o obci ?er?any.
↑ Archivovaná kopie. www4.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2025-08-06]. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu dne 2025-08-06.
↑NE?AS, Jaroslav a KNěZEK, Libor. Maly literární místopis ?eskoslovenska. 1. vyd. Praha: ?eskoslovensky spisovatel, 1972. 252 s., [2] s. mp. p?íl. S. 100.
↑SEIFERT, Jaroslav. V?ecky krásy světa. Praha: ?eskoslovensky spisovatel, 1982, str. 131.
↑HRABáK, Josef, TICHá, Zdeňka a JE?áBEK, Du?an. Pr?vodce po dějinách ?eské literatury. 3. vyd. Praha: Panorama, 1984. 521 s., [32] s. obr. p?íl. Pyramida. Encyklopedie. S. 412.
↑NEUMANN, Stanislav Kostka. Apostrofy hrdé a vá?nivé [online]. Praha: Moderní revue, 1896 [cit. 2025-08-06]. Dostupné online.
↑NEUMANN, Stanislav Kostka. La mano negra [online]. Praha-Ol?any: Administrace Nového kultu, 1903 [cit. 2025-08-06]. Dostupné online.
↑NEUMANN, Stanislav Kostka. S městem za zády [online]. Praha: ?eskoslovensky spisovatel, 1954 [cit. 2025-08-06]. Dostupné online.
↑NEUMANN, Stanislav Kostka. Kniha les?, vod a strání [online]. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, 1955 [cit. 2025-08-06]. Dostupné online.
↑NEUMANN, Stanislav Kostka. Jelec [online]. Praha: Adolf Synek, 1931 [cit. 2025-08-06]. Dostupné online.
↑NEUMANN, Stanislav Kostka. Nové zpěvy. Praha: Svoboda, 1951.
↑OPELíK, Ji?í, ed. et al. Lexikon ?eské literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Díl 3/1: M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN80-200-0708-3. Heslo ?Stanislav Kostka Neumann", autorka Eva Strohsová, s. 513.
Dějiny ?eské literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Muka?ovsky. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN80-85865-48-3. S. 109–123.Dostupné online
Dík bojovníku soudruhu S. K. Neumannovi k sedmdesátinám 5. ?ervna 1945. Praha: Svoboda, 1945. 146 s.
Neumann, Stanislav Kostka a Kala?, Josef, ed. Stanislav Kostka Neumann ve fotografii. 1. vydání Praha: ?eskoslovensky spisovatel, 1955. [151] stran ?eskosloven?tí spisovatelé ve fotografii; svazek 6.